Koukej se na svůj život jako na film, co tě zajímá a baví. Pak to nemůže blbě dopadnout.

Deštníky z Piccadilly a Horkovzdušné balóny

20. ledna 2012 v 8:33 | ok |  básničky
Deštníky z Piccadilly

Ulicí krejčíků - záda - zmačkanej baloňák
semafor rudě do očí

taxík zastavil u kraje
make-up, co se nerozmočí

vykuřuju si
a od Hyde Parku křičí blázni, jak jde život

a zatím život křičí na ně, kam to jdou
takhle zrána, takhle bez snídaně, takhle zbytečně

dívčí záda - na nich jeho dlaně
prozradí, kdo dneska ještě neplakal

a nebe tedy rovnou spustilo
dal přes ni deštník - a jemu prší na záda


Horkovzdušné balóny

Dívám se, jak se zvedá vítr
hodinky se zastavily v momentu, kdy slunce zařadilo zpátečku
zajíc dochroupal, co našel u cesty
ještě netuší, kdy přijde neštěstí

tratory v dálce polykají žlutě namazaná pole
sojka ví první, kdo je darmošlap
mihla se smrt a zajíc střihnul uchem
slunce odstrčil balón s horkým neurotickým vzduchem

má draka na břiše
cloním si oči
drak šklebí se a já se vsázím
neskočí skočí
slunce mu pálí do zad hřejivou zákeřností

drak sežral traktory
zajíček smyk a hop a smrt se postí
 

Další články


Kam dál